Barva jako materiál se skládá z pigmentů. Na rozdíl od barviv, která jsou rozpuštěná, jsou pigmenty pevné částice, které jsou nerozpustné. Jsou na povrchu drženy pomocí pojiva, jako je silikon, akryl nebo cement.
Lidé používají pigmenty po tisíce let, většinou pro umělecké a kulturní účely. Dokonce i jeskynní obyvatelé z Lascaux u Montignacu ve Francii malovali například černým uhlím.
Minerální (také známé jako anorganické) pigmenty jsou, jak název napovídá, založeny na minerálech, tj. horninách nebo zeminách. Ty jsou zpracovány na barevný prášek sušením a mletím. Nejznámější jsou pravděpodobně:
- lapis lazuli modrá
- malachitová zelená
- rumělkově červená
- okrová, která se může pohybovat od červené přes žlutou po hnědou a nachází se tam, kde je v zemi relativně velké množství železa
Dnes se při průmyslové výrobě barev většinou používají synteticky vyráběné pigmenty. Ty jsou levné, barevně stálé a odolné vůči povětrnostním vlivům.
Minerální (=anorganické) pigmenty se získávají z přírodních zemin a minerálů a zpracovávají se na prášek sušením a mletím.
Uměle získané anorganické pigmenty, jako jsou kovové nebo uhlíkové barvy, se získávají z různých výrobních procesů.
Výhodou minerálních pigmentů je jejich vysoká odolnost vůči UV záření a povětrnostním vlivům. Nabízejí tedy vynikající barevnou stálost a jsou obvykle velmi trvanlivé.
Protože minerální pigmenty nelze brousit tak jemně, nedosahují intenzivních barevných nuancí organických pigmentů, ale to není důležité pro použití ve fasádových barvách, protože fasádové barvy by měly zapadnout do svého okolí.
Organické pigmenty umožňují širší barevnou paletu s živějšími a intenzivnějšími barvami. Jsou však méně odolné vůči UV záření a povětrnostním vlivům ve srovnání s minerálními pigmenty, což může způsobit rychlé vyblednutí barev. Také jsou vhodnější pro použití v interiérech.