Různé barevnosti v oblasti omítaných fasád je dnes možné dosáhnout dvěma způsoby. Tou první jsou barevné nátěry (nejčastěji silikonové nebo silikátové), které tvoří finální vrstvu klasického minerálního souvrství, složeného z jádrové omítky a jemnějšího štuku, pomocí kterého lze vytvářet i plastické povrchy s různým rýhováním. Druhou možností je použití tenkovrstvých omítek, probarvených v celé tloušťce zrna. Zatímco u silikonových a silikátových fasádních barev se pro tónování, tedy vytvoření požadovaného odstínu používají nejčastěji anorganické pigmenty, u probarvených silikonových omítek se dává i příměs pigmentů organických, dosahujících ostřejších odstínů. Pro rekonstrukce historických budov se zase obvykle používá vápenný program, zakončený vápennou barvou v pastelových odstínech. Ten se ale, vzhledem k ne tak vysoké odolnosti a horší zpracovatelnosti, používá zejména u budov památkově chráněných.
Vývoj v barevnosti fasád nastal u všech typů realizací. Pro rekonstrukce starších budov se okolo přelomu milénia používaly často velmi výrazné odstíny, které s sebou ale nesly riziko blednutí (měly horší UV stabilitu) a pro vytvoření opravdu jednolitého povrchu bylo nezbytně nutné dodržet správný technologický postup a barvit i v několika vrstvách. Ústup od tohoto trendu zapříčinil vývoj v architektonickém uvažování, ale mnohdy právě i tyto komplikace spojené s aplikací omítkového souvrství. Světlé pastelové odstíny obecně mají velmi dobrou UV stabilitu, navíc opticky pomáhají stavbu odlehčit. U moderních novostaveb rychle nastoupil trend nový, a to kombinovat paletu světlejších odstínů s kontrastní tmavou barvou, která podpoří záměrné zvýraznění akcentů. Může se jednat o odstíny tmavší modré, hnědé nebo cihlové, ne špici se ale už delší dobu drží šedá a antracitová barva.
U tmavých odstínů je třeba dát pozor na hodnotu TSR (Total Solar Reflectance), která udává celkovou odrazivost slunečního záření. Čím je tato hodnota vyšší, tím více slunečního záření povrch odráží a fasáda tak zůstává chladnější. Pokud je hodnota TSR nižší než 25, může zejména v létě docházet k nežádoucímu přehřátí povrchu a poškození fasády (trhliny, deformace). U těchto odstínů tak výrobci zpravidla doporučují speciální skladbu omítkového souvrství, které dokáže snést extrémní teplotní roztažnost. Tato problematika je důležitá především uzateplovacích systémů, kde existuje i doporučené omezení barevnosti, které by každý zodpovědný výrobce omítek a fasádních barev měl mít v barevném vzorníku uvedené. V extrémním případě může totiž dojít i k doporučení ohledně volby izolantu, protože například polystyren dokáže unést teplotu okolo 70 °C, tmavé antracitové fasády se mohou ale rozpálit třeba až na 80°C a pak je vhodné použít do skladby minerální vatu.
