Problém tohoto detailu spočívá v tom, že tenkovrstvé omítky na fasádě, zejména u zateplovacího systému, mají určitou zrnitost a při ostřiku vody, například když prší, dochází velmi snadno k znečištění omítky. Navíc voda je už ve své podstatě špinavá. Technicky se to týká pásma omítky zhruba do výšky 30 cm. Ačkoliv může být na fasádě ta nejlepší a nejdražší omítka na trhu, znečištění se nezabrání a tento detail nevypadá na domě moc pěkně. Čištění omítky musí být proto časté, ale stejně není jednoduché docílit vzhledu původní kvality. Kromě toho se tak snadno dostanou na povrch omítky částečky řas nebo plísní, což povede k biotickému znečištění. Celou věc zhoršuje ještě ta skutečnost, že většinou se jedná o světlé omítky. Dalším důvodem proč takové řešení nedoporučovat je klasické čištění chodníku či terasy. Při tomto úkonu dochází opět k znečištění odstřikující vodu či prachem.

Jestli ale někdo trvá na tom, aby omítka byla dotažena až dolů, může zvolit následující řešení. V principu je nutné, aby byl zateplovací systém protažený až na základovou desku, čili do určité hloubky pod úroveň chodníku, podle toho, zda je nebo není dům podsklepen. Přičemž v systému zateplení by měl být klasický izolant nahrazen takovým, který je nenasákavý a dobře odolává odstřikující vodě (například soklové desky). Směrem nahoru by měla být výška tohoto izolantu zhruba 50 až 60 cm (od úrovně chodníku). To je pásmo, kde hrozí největší nebezpečí průsaku vody do desky. Ideální je, přidat do této skladby také hydroizolaci, nejlépe stěrkovou. Tato skladba se soklovým izolantem a hydroizolací zabrání vzlínání vody a nedochází k tak silnému poškození. Ale čištění fasády se tak jako tak nikdo nevyhne.