Na to je celkem jednoduché pravidlo. U klasických standardních omítek by mělo obecně platit, že každý jeden milimetr omítky bude zrát jeden den. Ovšem pozor, jednotliví výrobci omítek ve svých technických listech předepisují vždy doporučenou dobu zrání i vzhledem k typu omítky. Velmi důležitá je také venkovní teplota – ideální pro rovnoměrné vyzrání je kolem 20 °C. Jenže kolik dní v roce takové podmínky panují? V každém případě doporučujeme vyvarovat se různým extrémním rozmarům počasí. To platí nejen pro nadměrnou vlhkost (deštivé dny), vysoké teploty (nad 30 °C), ale také pro větrné počasí. Rychlé vyzrání vlivem silného větru vede k přesychání omítky a tím pádem k riziku vzniku mikrotrhlin, protože se nestačily vytvořit chemické vazby. Podobně je to s teplotou. Omítka by neměla být vystavena extrémnímu tepelnému namáhání, aby uvnitř skladby nevznikalo nežádoucí pnutí. Proto se doporučuje fasádní omítku realizovat v teplých dnech brzy ráno a ještě navíc nezapomenout na zakrytí lešení sítí, která zabrání přímému působení slunečního záření.

Stavitelé se snaží minimalizovat dobu výstavby a co nejrychleji stavby dokončit. Dříve, kdy rychlost nebyla tak důležitá, se nechávaly stavby přes zimu vymrznout, aby se konstrukce stabilizovala. Teprve na jaře se pak začaly dělat povrchové úpravy. Dnes je vše jinak. Výrobci obvykle udávají teplotní limit pro zpracování od 5 °C do 25 °C. Vlhkost by měla být do 80 %. Je dobré vědět, že pastovité omítky jsou na vlhkost citlivější než jádrové, což je zapříčiněno vyšším podílem chemických složek. Můžeme také říci, že čím kvalitnější omítka je, tím je odolnější vůči jakémukoliv namáhání. V těchto případech se investice do kvality určitě vyplatí.