Díky svému složení by se opuka neměla nikdy omítat cementovými a vápenocementovými omítkami s vysokým obsahem cementu, a to proto, že s cementem špatně reaguje. To má poté za následek, že nám omítka odpadne. Jsou případy, kde chemická reakce odtrhla dokonce až 3 cm opuky. Stejný problém by mohl nastat i v případě pískovců, ale v těchto případech záleží vždy na kvalitě pískovce. Některé pískovce, například pražské, s tím problém nemají, ale pískovce těžené dále na východ, mají riziko větší. Ve finále pak rozhoduje množství cementu v maltě, do 3-4 % by problém nastat neměl. Co nám tedy zbývá? Odpověď je vcelku jednoznačná – musí se omítat pouze materiály, které jsou na bázi vápna a které jsou maximálně difúzně otevřené. Při omítání opuky se musí brát ohled také na vlhkost, protože opuka by měla mít určitou tzv. pracovní vlhkost. V některých případech totiž, když se opuka omítne a provádějí se opatření, aby zdivo nebylo vlhké, může dojít ke změně vlhkostních poměrů uvnitř kamene a ten začne následně sesychat. Nakonec může v některých takovýchto případech i praskat a drolit se.

Teoreticky to možné je, ale musí se předem posoudit pevnost a přídržnost všech následných vrstev. Zde platí vždy pravidlo, že směrem od zdiva, kde musí být přídržnost a pevnost největší, musí být každá další vrstva měkčí, a to až k povrchové omítce, která bude nejměkčí. Konkrétně postupujeme takto: opuku musíme nejprve celoplošně odseparovat vápenným postřikem (Cemix 2750) v tloušťce 3-4 mm, který má pevnost CSII. Postřik se však musí nechat delší dobu vyzrát. A teprve potom je možné aplikovat vápenocementovou omítku nižších pevností. 

Pokud ale opravdu chceme omítat opuku bez jakéhokoli rizika, tak jedině s použitím vápenných materiálů.