• Stavební povolení podle stavebního projektu
• Přípojky a rozvody
• Základy a založení stavby
• Vnější a vnitřní stěny ze zdiva, dřeva nebo betonu postavené podle projektové dokumentace s ohledem na statiku, izolaci, tepelnou pohodu, vlhkost, zvuk a požární ochranu

Základová jáma je místo, kde se zhotovují základy a suterénní části stavebních objektů. Kvalita půdy a místní stavební předpisy určují typ a druh základu. To vše plánují s předstihem statici v součinnosti s projektanty. Základ budovy totiž vytváří pevný základ pro další stavební prvky a zajišťuje její celkovou stabilitu. Tyto podmínky musí být trvale zajištěny, i v případě vlivu extrémních teplot nebo zásahu vodních živlů.

Zemina, která je ze základové jámy vykopána, se vyrovnává a případně zhutňuje. Hloubka základů závisí na lokálních klimatických podmínkách. V závislosti na regionu se hloubka může pohybovat mezi 0,80 a 1,20 m tak, aby byla zachována nezámrzná hloubka. V extrémně chladných regionech Evropy to může být až 1,50 m.

Zvlášť se posuzují velmi písčité, měkké nebo vlhké půdy. Pro zvýšení únosnosti podloží se v mnoha případech využívá drenážního systému. Ten odvede přebytečnou vodu pryč, a sníží tím hladinu spodní vody. V sortimentu produktů Cemix je přímo k tomu určený drenážní beton.

Zlepšení základové půdy představuje především zvýšení její únosnosti, tzn. zvětšení smykové pevnosti, snížení propustnosti, stabilizace či zmenšení stlačitelnosti. Na připravenou únosnou půdu se pak pokládá geotextilie, na ni je pak rovnoměrně nanesena a zhutněna vrstva štěrku nebo kameniva o zrnitosti 16/32, v závislosti na tloušťce betonové desky, a to mezi 15 a 40 centimetry.  Štěrková vrstva, kterou také nazýváme drenážní vrstvou, zabraňuje totiž vzlínání vlhkosti z podzemní vody, a tím chrání základní desku před poškozením mrazem.

Aby se zabránilo úrazu elektrickým proudem, je třeba betonovou desku uzemnit. Uzemnění je vodivé spojení elektrického rozvodu. Za tímto účelem se např. výztuž připojí k desce pro vyrovnání potenciálů a k hromosvodu. Vyrovnání potenciálů je vlastně elektrické spojení, které udržuje různé exponované i vnější vodivé části se stejným potenciálem.

Podkladová vrstva, též nazývaná podkladový beton, je separační (tzv. oddělující) vrstva z hubeného betonu (C8/10, X0) o tloušťce 5 cm, která zajišťuje rovný základ budovy. Lze ji použít k vyrovnání nerovností v podloží. Zabraňuje vtlačení výztuže do měkkého podloží a také pronikání vlhkosti do jílovité půdy a s tím souvisejícím snížení stability budovy. Zvyšuje tedy únosnost základové desky. Norma EN 13670 již podkladový beton nepožaduje. Větší tloušťka betonového vrstvy může také vyrovnat větší nesrovnalosti v zhutněné vrstvě štěrku, písku nebo kamene.

Přípojky pro přívodní a odvodňovací potrubí, potrubí pitné a odpadní vody, elektrické a plynové vedení, jakož i pevná síť a internet, by měli být položeny v podkladové vrstvě vždy na správném místě. Odpadní potrubí se pokládá pomocí KG trubek o průměru DN 100 až DN 500 se spádem dvě procenta v závislosti na množství a druhu odpadní vody. Do země se smí pokládat pouze KG potrubí, což je povolený systém venkovního kanalizačního potrubí. Do tohoto systému patří KG trubky různých průměrů a délek. Pro vysokonapěťový proud, televizi a internet se obvykle vedou prázdné trubky skrz základovou desku. 

V případě rekonstrukce budovy lze přípojky položit později vysekáním nebo rozříznutím podkladní desky. To vše až po konzultaci s projektantem a statikem. Potrubí, rozvody a kabely lze také instalovat pod základovou desku do výkopu s vložením vedení.

Před položením obvodové (tzv. perimetrické) izolace se navrch kamenitého nebo štěrkového lože pokládá polyethylenová folie jako oddělovací vrstva, která brání pronikání vody ze základové desky do půdy. Tato izolační fólie, případně lze použít i izolační desky, zajistí těsnost podkladní desky směrem dolů, a navíc chrání před ztrátou tepla způsobenou promrzáním.

Izolace budovy směrem k půdě, tedy izolace vnějších stěn, sklepních zdí a izolace podkladní desky směrem dolů, se nazývá perimetrická izolace (extrudované polystyrenové desky). V praxi to znamená, že se na dokonale rovnou podkladovou vrstvu, lze v plné ploše, položí izolační desky z extrudovaného polystyrenu (XPS), obvykle o tloušťce kolem 8 cm. Tato izolace šetří energii a chrání proti chladu, vlhkosti a vysokým provozním nákladům obyvatele budov i životní prostředí. V případě perimetrické izolace je plastová fólie umístěna na izolaci, aby ji chránila při lití základové desky.

Z fošen nebo bednicích prvků se vytvoří obvodové bednění, které je následně srovnáno do roviny a zafixováno. Prvky bednění, které mohou být i z tuhého pěnového polystyrenu a zůstávají v konstrukci, se nazývají ztracené bednění.

Pro vytvoření podpěr pro konstrukční výztuž z ocelové kari sítě (jedná se svařovanou síť z ocelových drátů) jsou umístěny distanční podložky, např. betonové bloky. Poté se kari sítě vzájemně spojí drátem, stejně jako výztužné pruty. Distanční podložky zajišťují 3-5 cm krytí betonu k vnějšímu okraji.

Základ rozkládá hmotnost budovy rovnoměrně po zemi. Zajišťuje stabilitu a chrání před vlhkostí a změnami půdy způsobenými teplem nebo chladem. Existují základové patky, základové pásy, základová deska (plošné základy). 

Pro většinu staveb jsou obvyklé plošné základy. Ty musí mít dostatečné rozměry a být vyrobeny z kvalitního betonu, aby zvládly zátěž budovy, rovnoměrně ji rozložily a převedly do země. Dalšími jsou základové pásy, které jsou základem pro budoucí zdivo. Pásy většinou tvoří prostý beton, železobeton či ložný kámen. Pásy nebývají izolovány. Vzhledem k tomu, že na základové pásy se betonuje podkladní deska, jsou rozdíly pro laika sotva patrné. Podkladní deska slouží i jako hydroizolace a nemusí přenášet zatížení. 

Základové patky jsou betonové bloky, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu s možností pro uložení základového trámu. Rozdíl mezi základovými patkami a pásy je v podstatě pouze v jejich druhém rozměru, a to v délce. Jedná se o velmi krátký základový pás s poměrem stran v půdoryse 1:1 až 1:2. Stavebníci, kteří nejsou odborníky, by měli znát tyto rozdíly, aby mohli posoudit různé náklady.

Pro lití betonu se používá tzv. transportbeton, což je čerstvý beton, který je vyráběn na betonárně a na stavbu je dodáván běžnými betonovými mixy, kde se následně rovnoměrně nalévá do bednění, čímž obalí výztuž. 

Aby se zabránilo vzniku vzduchových dutin a zajistila pevnost základu, dochází během lití betonu k hutnění pomocí ponorného vibrátoru. Poté je beton pečlivě vyhlazen například vibrační latí.

Beton musí správně zatvrdnout, což trvá minimálně 28 dnů, pokud jsou chladné teploty, může to dobu zatvrdnutí prodloužit. Po tu dobu je potřeba jej chránit před mrazem a silným slunečním zářením zakrytím. Beton se také musí udržovat vlhký, aby se zabránilo vzniku trhlin. 

Při výstavbě základové desky musí být izolovány všechny strany: horní, spodní i boční. Jinak je možné, že vlhkost z půdy pronikne do konstrukce a způsobí poškození vlivem vlhkosti a mrazu. K tomuto účelu se používají stěrkové nebo prefabrikované pásové či foliové izolace. Ty jsou na bázi bitumenů (obsahující rozpouštědla a výztužná vlákna), cementů, epoxidů nebo různých polymerů. Po odstranění bednění základové desky se na bok desky aplikuje hydroizolace, například nanesením celoplošné hydroizolační stěrky (tzv. bezešvá izolace).

U starších budov může nedostatečná izolace způsobit vlhkost v jejím základu nebo zdivu. To může být zapříčiněno tlakem vody nebo kapilárně stoupající vlhkostí. Kapilární vzlínající vlhkost je nepřetržitý, konstantní tok molekul vody, které stoupají ze země do různé výšky ve zdivu. Pokud je nutné udělat izolaci z vnější strany základů, bývá nutné odkrýt zeminu, ale toto řešení v některých případech může být omezené, například prostorem. Pak se dodatečná izolace provádí zevnitř, například prostřednictvím injektáží nebo hydroizolačními stěrkami.

Jelikož cihly sají vlhkost, je vždy nutné utěsnit prostor mezi zdivem a podkladní deskou. V opačném případě může vzniknout tzv. vlhkostní most, který by v budoucnu způsobil například plíseň na stěnách, vlhkostní mapy a odpadávání omítky.

Zdi se skládají z vrstev cihel, tedy z cihel spojených maltou. V bytové výstavbě mohou být zdi jednoplášťové nebo víceplášťové. Kromě toho existuje i zdivo s lícovou přizdívkou. Lícová přizdívka se zdí jako samonosně stojící zeď na předem připravený betonový odizolovaný základ.

Tloušťku zdí určují požadavky pro statiku zdiva či zvukovou a tepelnou izolaci. Výběr cihel závisí i na dalších faktorech, jako jsou náklady, rychlost nebo jednoduchost výstavby, což je zvláště důležité při stavbě vlastními silami.

• Cihlářský střep (tzv. cihelné pálené zdivo) je vyrobeno z pálené hlíny. Je vhodné pro vnitřní i vnější stěny.
• Klinker je vysoce vypálený cihelný materiál. Neabsorbuje vodu, což chrání před poškozením mrazem a dělá ho vhodným například pro obklad domu nebo pro zahradní zídky. 
• Rozlišujeme plné a duté cihly, přičemž dutiny slouží ke snížení hmotnosti a izolaci.
• Cihly typu THERM mají svislé otvory, do kterých může být vložen izolační materiál. Tato konstrukce umožňuje vytvořit jednoplášťovou vnější stěnu bez dalšího dodatečného zateplení.
• Vápenopískové cihly (bloky) jsou vyrobeny z vápna, písku a vody. Vysoká hustota materiálu zajišťuje dobrou zvukovou izolaci a regulaci klimatu v místnosti. To umožňuje vytvářet poměrně tenké zdi. Nicméně jsou tyto cihly (bloky) velmi těžké a obtížně se s nimi pracuje. Vápenopískové cihly (bloky) nemusí být nutně omítnuty, ale vysoká tepelná vodivost vyžaduje dodatečnou izolaci.
• Pórobeton je vyroben z cementu, vápna, písku a hliníkového prášku, následně vytvrzený parou pod tlakem. Je lehký a izolační, což ho činí ideálním materiálem pro mnoho aplikací až po podkroví. Dobré izolační vlastnosti umožňují dodržování izolačních předpisů při poměrně malé tloušťce zdi. Pórobetonové nebo plynobetonové bloky jsou k dispozici v mnoha různých tloušťkách a velikostech. Lze je snadno řezat pilou a jednoduše lepit tenkovrstvým způsobem Nicméně materiál nasakuje vlhkost a musí být uchováván v naprosto suchém stavu. Vnitřní i vnější povrch vyžaduje nanesení omítky, aby byla zeď chráněna před vlhkostí. Dokonce ani v interiéru nemůže pórobeton zůstat delší dobu bez ochranné vrstvy omítkou.

Ztracené bednění je forma pro uložení betonu, která se neodstraňuje a zůstává trvalou součástí vybudované základové konstrukce nebo opěrné zdi. Bloky ztraceného bednění jsou postaveny na sebe a poté vyplněny betonem. 

Stropy neboli stropní konstrukce rozdělují rodinný dům horizontálně, jedná se tedy o konstrukce nosné vodorovné. Existují prefabrikované montované stropy, které jsou dodávány až na stavbu. Další možností jsou podlažní stropy z pórobetonu, které jsou vyráběny na místě stavby podle půdorysu.

Schodiště je stavební prvek, který slouží k propojení jednotlivých podlaží. Jedná se o šikmou nosnou konstrukci. Pro schodiště musí být v plášti budovy zřízeny příslušné výklenky. Konstrukce schodiště může být vyrobena z betonu, ale z tohoto materiálu je potřeba schody stavět hned od začátku. Při výpočtech schodiště je důležitá šířka stupnice, výška schodišťového stupně, výška prostoru a tzv. sklon stoupání.

Později mohou být instalována schodiště v jiných provedeních než beton, například dřevěná, kamenná nebo kovová. Mohou to být ploché nebo nosníkové schodnice, přímá, lomená, podestová nebo točitá schodiště, také volně visící schodiště nebo úsporná schodiště.

Stavba střešní konstrukce patří ještě do fáze hrubé stavby, kdežto pokládka střešní krytiny nikoli. Standardní tvary střech jsou:

• Sedlová střecha – jedná se o nejběžnější typ střechy, která má dvě střešní roviny s přímočarým hřebenem, plus vždy dva štíty a dva okapy.
• Valbová střecha – je tvořena čtyřmi střešními rovinami. Jedná se vždy o dvě protilehlé strany, které mají tvar lichoběžníku a jsou na vrcholku spojeny hřebenem.
• Mansardová střecha – je variantou sedlové střechy, kde mezi hřebenem a okapem je rozdělená na dvě části, ale každá z nich má jiný sklon.
• Pultová střecha – konstrukce pultové střechy patří mezi nejjednodušší střešní tvary. Jedná se o typ střechy s pouze jednou nakloněnou rovinou střešního pláště.
• Plochá střecha – je taková konstrukce, která nemá sklon střešní roviny větší jak 5°. Sklon střechy se musí zvolit tak, aby bylo zajištěno odtékání dešťové vody a vody ze sněhu.

Důležité při každé stavbě střechy je, jaké předpisy stanoví místní územní plán. Ty je třeba zohlednit v projektu a přípravách stavby.

Komín je nedílnou součástí každé stavby, proto bývá dobrý výběr komínu velmi důležitým rozhodnutím. Správná výška a průřez komína zajistí bezchybnou funkci odvodu spalin a ohřevného zařízení. Výběr komínu není snadná záležitost, proto doporučujeme se poradit s odborníky.

Vše, co potřebujete pro stavbu základů, suterénů, zdiva, stropů nebo ploché střechy najdete v našem systému 1000.