Potěr vytvoří mezivrstvu, na kterou se položí podlahová krytina nebo se ještě předtím vyrovná samonivelační stěrkou. Nejpoužívanější cementový potěr je univerzální klasika. Je voděodolný a vhodný do interiéru i exteriéru. Svou pevností se hodí do obytných prostor, sklepů, technických místností a garáží.
Cementové potěry se člení na plovoucí, které jsou od podkladu odděleny akustickou či tepelně-izolační vrstvou, dále spřažené (tzv. připojené), ty jsou celoplošně napřímo spojené s podkladem. A na oddělené potěry, které jsou od podkladu odděleny separační fólií. V obytných prostorách se pokládá plovoucí potěr pro dobrou tepelnou a zvukovou izolaci. Při podlahovém vytápění se může využít také topný potěr neboli spřažený potěr.
Obecně cementový potěr tuhne pomaleji než potěr na bázi síranu vápenatého, a to až jeden měsíc, a je také méně pružný. Během tuhnutí se musí udržovat vlhký, aby se zabránilo vzniku trhlin. Vlhkost se udržuje například pomocí položené navlhčené geotextilie nebo lze plochu zakrýt PE fólií. Lití potěru se doporučuje pouze v teplejším období. Je potřeba také myslet na to, že standardní tloušťka potěru by měla být minimálně 30 mm.
V plochách nad 40 m² doporučujeme vytvořit dilatační spáry. Dilatační spáry ve větší ploše mají za úkol zajistit možnost volného pohybu dílčích ploch potěru vůči sobě, a zabránit tak přenosu vibrací a zvuku. Pokud jej není třeba řešit, je i ve velkých plochách možné provádět díky nízkému koeficientu roztažnosti pokládku lité podlahy bez dilatačních spár po celé její ploše.
Anhydritové potěry nabízí mnoho výhod oproti tradičním cementovým potěrům. Jsou snadno aplikovatelné a rychle schnou, což šetří čas a usnadňuje práci. Tyto potěry jsou tekutá hmota, která se na plochu rozlévá. Může se strojně rozvádět do několika propojených místností najednou, to znamená, že se pak nemusí pracně manipulovat s vědrem. V tomto případě navíc časově náročné rozprostření, hutnění a vyhlazení není nutné. V praxi to znamená, že potěr lze použít k vytvoření větších ploch bez dilatačních spár a bez dodatečného vyztužení. Obvykle se jedná o potěr na bázi síranu vápenatého, který je samonivelační a tuhne bez pnutí, což je ideální pro podlahové vytápění. Jeho velkou výhodou je, že nadměrně nezvětšuje svůj objem ani se nesmršťuje.
Anhydritové samonivelační potěry jsou modernější variantou cementových potěrů. Liší se především přísadami, které ovlivňují jejich viskozitu, a tím i tekutost. Jsou také o dost pružnější než cementové potěry a mají menší aplikační tloušťku, což je výhodné při renovaci budov. Anhydritové potěry jsou samonivelační, což znamená vytvoření přesné vodorovné hladiny (roviny).
Anhydritové potěry mají lepší tepelnou vodivost, protože materiál těsně obepne trubky podlahového vytápění. Nabízí tak nejlepší možný přenos tepla mezi trubkami podlahového vytápění a podlahou. Pro následnou instalaci podlahového vytápění je možné stávající potěr vyfrézovat, aby bylo možné položit topné spirály. K tomu je však třeba strop sklepa zespodu izolovat. Tento druh potěru se během tvrdnutí musí udržovat vlhký. Jelikož se z potěru aplikovaného za mokra vypařuje při tuhnutí přebytečná voda, dochází tak při tuhnutí ke smršťování a vrstva potěru se kvůli tomu v rozích od podkladu odděluje.
To, zda vybereme plovoucí nebo spřažený potěr závisí na konkrétních potřebách projektu, a také na typu podlahové skladby a prostředí, ve kterém bude instalován. Plovoucí potěr je vhodnější pro domácí interiéry a jeho aplikace je o něco snazší. Zatímco spřažený potěr je častěji používán v komerčních prostorách a tam, kde je zapotřebí vysoká stabilita a odolnost podlahy.
Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí, protože kopíruje všechny deformace podkladu. Používá se hlavně jako vyrovnávací vrstva nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy. Je obzvláště odolný, proto se často využívá v garážích nebo jiných prostorách vystavených velkému zatížení.
Plovoucí potěr se pak aplikuje bez přímého upevnění k podkladovému povrchu. Obvykle je oddělený od podkladu separační vrstvou (tepelně-izolační nebo akustickou). Nejčastěji se využívá v bytových a občanských stavbách. Tento potěr působí zcela nezávisle na podklad podlahy, a to jak ve vodorovném, tak i ve svislém směru. Díky svým vlastnostem dokáže efektivně snižovat přenos kročejového hluku mezi podlažími a zvyšovat komfort pro uživatele prostor.
- Minimální tloušťky plovoucích potěrů:
- Stékající potěr na bázi síranu vápenatého F4: minimálně 35 mm
- Síran vápenatý tekoucí potěr od F5: 30 mm
- Síran vápenatý potěr F4: 45 mm
- Síran vápenatý potěr F5: 40 mm
- Potěr ze síranu vápenatého F7: 35 mm
- Litý asfaltový potěr IC10: 25 mm
- Cementový potěr F4: 45 mm
- Cementový potěr F5: 40 mm
- Maximální tloušťky plovoucích potěrů
- Lepený potěr: 50 mm
- Lité asfaltové potěry: 40 mm
Moderních, minimalistických povrchů s industriálním vzhledem se docílí použitím potěru, který má vzhled viditelné stěrky coby konečné vrstvy. Jedná se o vysoce kvalitní potěr, broušený a leštěný, s velmi dobrou odolností a dlouhou životností.
Je obohacen bitumenem (asfaltem), proto je rychleschnoucí, vodotěsný a necitlivý na teplotu. Má také dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti. Je vysoce zatížitelný. Jeho pružnost dobře kompenzuje statické namáhání. Litý asfaltový potěr se musí zpracovávat při vysokých teplotách. Nevýhodou je, že jej nelze čerpat, což ztěžuje jeho použití ve vyšších patrech.
Obvykle obsahuje epoxidové pryskyřice nebo polyuretany, díky čemuž je zcela necitlivý na vlhkost a velmi odolný vůči vodě. Proto je také potěr na bázi syntetické pryskyřice vhodný pro speciální aplikace, jako je vyrovnávání svahů z balkonů nebo pro různé venkovní opravy. Velkou výhodou potěru ze syntetické pryskyřice je, že velmi rychle schne.
Specialitou je magnezitový potěr, který je elektricky vodivý díky směsi oxidu hořečnatého (MgO) a roztoku chloridu hořečnatého a dalších organických a minerálních plniv. Tento potěr je vhodný do prostor, kde jsou vyžadovány antistatické vlastnosti. Magnezitový potěr má také mimořádně nízkou prašnost. Nevýhodou je jeho citlivost na vlhkost a také to, že reaguje s kovy.
Je rovněž vhodný k pokládce jako viditelný potěr, musí však být poněkud silnější. Tvrdost povrchu a velikost zrn musí být zvoleny přesně, aby podlaha vydržela zatížení. Kromě různých druhů složení je možné využít také barviva, která vytvářejí vizuálně atraktivní vzhled. To však chce velké zkušenosti. U tohoto druhu potěru vyžaduje vysoká nasákavost vyplnění pórů, a těsnicí nátěr na bázi epoxidové pryskyřice nebo PUR, aby se dosáhlo ochrany povrchu proti skvrnám. Voskování povrchu zde není dostačující.
Díky své dobré tepelné vodivosti a tepelně akumulačním vlastnostem je velmi vhodný pro podlahové vytápění. Instalace podlahového vytápění vypadá pak, že topné trubky jsou položeny v hadovitém vzoru nad izolací a poté jsou zality směsí potěru. Mezi topné trubky se rozprostře tekoucí potěr tak, aby nad nimi vytvořil vrstvu s minimálním krytím trubek 3-4,5 cm, to vše v závislosti na třídě pevnosti v ohybu.
Cementový potěr by měl být schopen dobře akumulovat a vést teplo. Materiál musí být rovněž tepelně odolný. Topná stěrka by měla být vysoká alespoň 4 cm.
Anhydritový potěr je potěr, jehož pojivem je síran vápenatý. Lze jej použít i v suché výstavbě. Anhydritový potěr má obvyklou tloušťku 4-5 cm. Je však nasákavý a není odolný vůči vlhkosti, proto jej lze použít pouze v suchých místnostech. Nedoporučuje se jeho využití ve vlhkých prostorách, jako jsou koupelny nebo kuchyně, nebo ve venkovním prostředí. Také není vždy vhodný na podlahové desky bez izolace, protože teplotní rozdíly mohou způsobit kondenzaci vody na zdivu. Anhydritový potěr je vysoce pružný a má silnou pevnost v tahu a ohybu. Je nehořlavý.
Věděli jste, že existuje tzv. suchá podlaha, kde není potěr nutný? Ta se skládá z položených desek, např. OSB, dřevovláknitých nebo sádrovláknitých. Velkou výhodou je, že se po nich ihned po položení může chodit, a druhý den na ně můžete položit podlahovou krytinu. Instalace suché podlahy je rychlá a snadná. Tento druh podlahové krytiny navíc nevyžaduje žádnou dobu schnutí a nevnáší do stavby další vodu ze stavebních směsí.
Nevýhodou suché podlahy je obtížné použití a dimenzování pro podlahové vytápění. Standardní tabulky tepelné vodivosti se při použití suchých potěrů často nedají použít. Kromě toho suché potěry obvykle vedou k větším instalačním výškám. Proto pokud chcete instalovat podlahové vytápění, je izolace pod ním obzvláště důležitá, aby se teplo dostalo až nahoru a nebylo rozptýleno dolů do konstrukční desky.
Nesmíme zapomenout také na izolace proti šíření nepříjemných zvuků (tzv. kročejovému hluku), které je nutno vkládat do podlahové konstrukce izolace k tomu určené. Jedná se například o desky z pěnového XPS (tzv. extrudovaného polystyrenu), které mají obvykle dostatečnou izolaci právě proti kročejovému hluku. V každém případě musí být izolace položena zvukově odděleným způsobem. Izolaci proti kročejovému hluku je možné instalovat i dodatečně.