omítání koupelny
Na co si dát pozor?
Koupelna je z hlediska vyšší vlhkosti specifickým prostorem v domě. Ne vždy je ale finančně a časově výhodné volit pro různé místnosti rozdílné omítkové směsi. Logicky pak nejeden stavebník stojí před otázkou, jakým způsobem se k omítání postavit. Volit do celého domu takovou omítku, která je pro vyšší vlhkost vhodná? Vyhnout se omítání a zvolit jako podklad pod obklad jinou formu vyrovnání povrchu? Nebo lze nanést další vrstvy, které omítku dostatečně uzavřou? Všechna řešení jsou možná, dobré je mít ale při rozhodování co nejvíce informací.

Z hlediska místností s trvale vyšší vlhkostí je ideálním řešením použití disperzních směsí, případně klasické a léty prověřené vápenocementové omítky. Tyto omítky mohou být hydrofobizovány (stávají se vodoodpudivé), některé druhy mohou být dokonce omyvatelné. Stále častěji dnes ale stavebníci sahají po omítkách sádrových, které mají několik výhod. Tou první je jejich sametově hladký povrch, druhou pak přirozená regulace vlhkosti, která zajistí lepší mikroklima v interiéru. Poslední zmíněné ale může být právě u koupelen na škodu, protože pokud do sebe sádrová omítka příliš často nasává velkou vzdušnou vlhkost a nestihne jí tzv. vydýchat, může dojít k její degradaci. Přesto není nutné se jí v této místnosti vyhýbat. Jen je třeba ji vhodně ošetřit.

Sádrovou omítku je v koupelně nutné „uzavřít“

Jako finální nátěr na sádrovou omítku se doporučují difuzně otevřené barvy, které nebrání sádře pracovat takovým způsobem, který je pro ni vlastní. U koupelny ale toto pravidlo neplatí. Tam kde bude sádrová omítka v koupelně jako finální vrstva, např. stěny u stropu, či strop, je dobré opatřit povrch disperzním nátěrem bránícím vnikání vlhkosti do sádrové omítky. Všude, kde hrozí riziko odstřikující vody, je nezbytně nutné aplikovat hydroizolační stěrku. Zejména u sádrových omítek je ale vhodné ji aplikovat v celé ploše stěn (i podlahy), protože by se kvůli vysoké vlhkosti vzduchu a kondenzaci par mohly plísně a vlhnutí zdiva objevit i tam, kde k přímému styku s vodou nedochází. Právě u sádrových omítek je vhodné toto pravidlo respektovat, aby hydroizolace stěnu opravdu dokonale uzavřela, ochránila stavební konstrukce před působením vody a prodloužila tak jejich životnost. Na zaschlou hydroizolaci je pak možné lepit obklady. Pozor na úpravu povrchu sádrové omítky – neměl by být gletovaný, protože by na něm pak následné vrstvy špatně držely.

Vyrovnávací stěrka pod obklady

Zůstává otázka, zda je v případě obkladu až ke stropu stěny vůbec nutné opatřovat omítkou. Pravda je taková, že i v případě precizně vyzděných stěn je třeba povrch pod obklady a hydroizolační stěrky vyrovnat. Je samozřejmě možné to provést například stěrkou, pokud ale probíhá omítání zbytku domu v jednou kroku, třeba i strojně, je rychlejší a levnější použít stejnou omítku všude, bez rozdílu účelu místnosti. Ve větších developerských projektech je takový přístup standardní. Při omítání koupelny platí stejná pravidla jako všude jinde – podklad pod omítku musí být pevný, objemově stabilní, zbavený prachu, nátěru i výkvětů a podle nasákavosti materiálu a klimatických podmínek ošetřený vhodným penetračním nátěrem nebo kontaktním můstkem, který zajistí dokonalou přilnavost k povrchu.