U novostaveb se dnes v hojné míře používají v interiéru jednovrstvé omítkové systémy, a to jak ty sádrové, tak omítky na vápenné bázi nebo s vápencovým plnivem či vápenocementové směsi s pískovým plnivem. Jednovrstvé systémy vítězí z důvodu rychlosti realizace, ale i nižší ceny (protože vícevrstvé, tradiční, omítky vyžadují mnohem vyšší pracnost a lidská práce je nejdražší). Obsahují speciální aditiva, která zvyšují jejich pružnost, zpomalují vysychání, umožňují filcování povrchu a eliminují vznik prasklin. To ale samozřejmě neznamená, že praskliny vzniknout nemohou. Riziko jejich tvorby je ale oproti vícevrstvým systémům mnohokrát snížené. Většinou se jedná o vlasové trhliny, jejichž oprava probíhá lokálně a nemusí tak znamenat, že se povrch bude muset pro celkové zlepšení kvality znovu štukovat.
Ke zhodnocení stavu povrchu vyzrálé interiérové omítky (a to platí jak u jednovrstvých, tak u vícevrstvých omítkových systémů) je vždy dobré přizvat člověka, který má s touto problematikou široké zkušenosti. Ten dokáže podle tvaru a umístění trhliny rozpoznat, o jaký typ narušení povrchu se jedná a jak se s ním nejlépe vypořádat. Charakter trhliny vždy určí, jak přistoupit k její opravě – zda vznikla vlivem smrštění či pnutí v materiálu omítky (pak je možné trhlinu jen vyspravit), nebo za jejím vznikem stojí chybné zpracování omítkové směsi či špatně připravený podklad. Takové trhliny by dříve nebo později mohly vyústit ve větší defekt. Nejdůležitější je kontrola přídržnosti materiálu k podkladu, nejjednodušeji poklepem. Dutý zvuk prozradí, zda je omítka odskočená a je třeba ji lokálně oklepat a zhotovit znovu a lépe. Samostatnou kapitolou jsou pak trhliny, které bývají prvním varovným signálem problémů se statikou budovy. Mnohem častěji mají ale trhliny příčinu v nesprávném provedení omítky.
Vlasové výsušné trhliny do velikosti 0,5 mm může zakrýt vhodně zvolená interiérová barva, nejčastěji disperzní akrylátová. Větší trhliny je možné vyplnit vhodným materiálem. Dříve se univerzálně používala sádra, práce s ní ale vyžaduje poměrně velkou zručnost, aby byl výsledek ideální. Nejlepší je proto volit speciální stavební chemii, tedy především různé typy tmelů a stěrkových hmot, se kterými se lépe pracuje a mají vhodnější vlastnosti než sádra. Například je možné je snadněji brousit, zůstávají i po vyzrání do jisté míry pružné a flexibilní, navíc na základě jejich složení je možné volit takový typ, který nejlépe splyne s materiálem omítky (například akrylátový štukový tmel pro vyplnění trhlin v ploše omítky, který obsahuje bílý křemičitý písek, takže není zcela hladký). Pro vyplnění spár mezi rámy oken (dveří) a zdivem, případně u rohových spár sádrokartonových konstrukcí, se doporučuje použít akrylátový tmel. K vyplnění zvláště hlubokých trhlin lze použít šlehaný výplňový tmel.
Tmely tohoto typu se nejčastěji prodávají v kartuších do výtlačné pistole, která usnadní jejich nanášení. Na menší opravy však existují i menší balení v tubách, naopak pro větší opravy je možné zakoupit hotovou směs v kbelíku. Některé lze zakoupit i v podobě suché směsi, která se smíchá v příslušném poměru s vodou. Prasklinu je ideální před vyspraveným profouknout stlačeným vzduchem nebo alespoň pořádně zamést, aby došlo k odstranění prachu. Po aplikaci tmelu do spáry stačí zahladit špachtlí nebo plastovou stěrkou a nechat vyzrát. Vždy je třeba počítat s tím, že se tmel ve spáře mírně propadá. Takto vyspravené trhliny pak stačí překrýt interiérovou barvou, která se postará o jejich dokonalé splynutí se zbytkem povrchu stěny.