Režné zdivo v interiéru může být velkým designovým lákadlem, je ale potřeba vhodně posoudit jeho stav a navrhnout nejlepší způsob případné vysprávky a ošetření. Pokud jsou použity klinkrové cihly nebo kámen (např. žula), které jsou vysoce vypálené a mají hladký, neporézní povrch, je úspěch téměř zaručen. Běžné cihly, které se však vyskytují v těchto případech mnohem častěji, časem erodují a sprašují se. Ve sklepních prostorech je situace nejhorší, protože je zdivo od zeminy často provlhlé a studené (hydroizolace rekonstruovaných starších budov nebývají příliš funkční), ze strany interiéru je ale díky klimatizaci a vytápění sucho a teplo. Neomítnutá odkrytá režná zeď tak z hlediska stavební fyziky funguje perfektně – vlhkost prostoupí zdí a odvětrá se – ovšem z hlediska uživatele dochází k vytváření cihelného prachu. Zprašování povrchu se sice dá zabránit nejrůznějšími penetračními nátěry, není ale tak jednoduché zvolit jejich správné složení a také zvládnout poměrně náročnou aplikaci. Před tím je ale nutné zděnou stěnu zkontrolovat a patřičně vyspravit.
Vyspravování režného zdiva, tedy neomítnutých cihelných či kamenných stěn, vyžaduje pečlivý přístup zohledňující materiálové složení, historickou hodnotu objektu a jeho aktuální stav. Správně provedená oprava nejen zachová estetický vzhled zdiva, ale také prodlouží jeho životnost a funkčnost. Před zahájením oprav je nezbytné provést důkladný stavebně-technický průzkum. Ten zahrnuje posouzení kvality cihel či kamene, stavu spár, přítomnosti trhlin, vlhkosti a případných solných výkvětů. Kvalita zdiva je ovlivněna mnoha faktory, včetně použitého materiálu, techniky zdění a vlivu okolního prostředí. Po diagnostice následuje příprava zdiva pro opravu, spočívající v odstranění nečistot, prachu a biologických nánosů (mechy a lišejníky) a v odstranění degradovaných částí (vyškrábání nesoudržné malty ze spár do hloubky cca 2 cm, odstranění poškozených cihel nebo kamenů). Před aplikací nové malty je pak vhodné zdivo navlhčit, aby se zlepšila adheze a zabránilo se rychlému vysychání nové malty. Do volby správné maltové směsi mohou promluvit památkáři (čistě vápenný program s pevností okolo 2,5 MPa), zpravidla se ale volí vápenocementová malta (např. Malta zdicí a spárovací pro lícové zdivo Cemix 9015) s pevností 15 MPa, která je vhodná pro současné cihly s vyšší pevností. Malta se pak vtlačuje do připravených spár, je třeba zajistit jejich úplné vyplnění, v případě chybějících cihel pak i dozdění.
Řešením, které je nejméně náchylné na možné poruchy, je nechat zdivo dýchat a se sprašováním se smířit – pomůže čas od času stěny omést. Pokud ale takové řešení není pro zamýšlený provoz vhodné, existuje několik možností. Nabízí se použití různých druhů zpevňujících nátěrů nebo lazur, které se postarají o vytvoření hladkého bezprašného povrchu. Jejich problémem ale bývá uzavření stěny, vytvoření parozábrany nebo v lepším případě parobrzdy, která zamezí odvětrání vlhkosti ze zdiva. Neodvětraná vlhkost se pak může na povrchu projevit nevzhlednými bílými mapami (výkvěty solí) nebo v horším případě i odlupováním nátěrů či vypraskáním horní vrstvičky cihel (soli krystalizují, zvětšují svůj objem a vytvářejí tlak). Na trhu existují i zpevňovací nátěry, které garantují prodyšnost, jejich aplikace ale bývá poměrně náročná – je třeba nanést správné množství vrstev, vhodně naředěných, a je proto nezbytně nutné udělat přesný rozbor konkrétního zdiva a zvolit aplikační postup přímo na míru situaci.
Další variantou je ponechat jen strukturu zdiva. Tedy vyspravenou a nově vyspárovanou zeď ošetřit cementovou hydroizolační stěrkou (například Cemix 1911 AQUASTOP HARD), opatřit štukem a natřít na požadovanou barvu. U zdiva, do kterého se ale tlačí ze strany exteriéru hodně vlhkosti, je vždy nejlepší přistoupit k jeho sanaci a omítnout ho některým ze sanačních omítkových systémů (např. systém SUPERSAN), který se postará o jeho správné odvětrání. Je pak na zvážení, zda omítkový systém zvládne finální vrstvu s dekorativní omítkou pro kreativní povrchy coby finální vrstvou (Magic Decor), která umí režný cihlový povrch imitovat. Jedná se ale opět o vrstvu, která je pro prostup vodní párou méně propustná a ve specifických případech tak mohou vzniknout již popisované problémy s vlhkostí, uzamčenou ve stěně.
Podtrženo sečteno – režné zdivo v interiéru je lákavým architektonickým zpestřením, vždy je ale třeba hledět zejména na funkčnost zvoleného řešení. Jinak může přinést zbytečné komplikace a vyžádat si v krátké době nákladné opravy.
