Podle normy ČSN 74 4505 je podlaha souhrn podlahových vrstev uložených na nosném podkladu (např. stropu, speciální konstrukci), včetně zabudovaných podlahových kompletačních prvků, dilatačních a pracovních spár, které společně zajišťují požadované funkční vlastnosti konstrukce.
Konstrukce z jedné nebo více vrstev pokrývají holou stropní kostru nebo základovou desku. Často mívá charakter těžké nebo lehké plovoucí podlahy, popř. dvojité podlahy.
Tyto vrstvy přispívají zejména ke snížení přenosu tzv. kročejového hluku a vylepšení tepelněizolačních vlastností. Podlaha je zakončena pochozí vrstvou, tedy podlahovou krytinou. Pro splnění fyzikálních parametrů se v současnosti dělají nejčastěji podlahy plovoucí. Tím je možné docílit splnění všech technických, akustických a tepelněizolačních požadavků. Což bývá u podlah spojených s podkladem, tzv. spřažených podlah, jen těžce dosažitelné.
Čtyři hlavní části podlahové konstrukce
Bývá navržena projektantem či statikem a její návrh je předem určen.
Plní hned několik funkcí současně:
Tepelná izolace
- Musí splňovat minimální hodnoty tloušťky dané normami
- Slouží k úspoře energií
Akustickou izolaci
- Pro zajištění účinné akustické izolace jsou nutné správné akustické výpočty
- Jejím účelem je snížit přenos zvuků mezi jednotlivými podlažími
Potěr slouží jako podklad pro konečnou, pochozí vrstvu podlahové konstrukce. V některých místech v domě může tato vrstva představovat finální a viditelnou část podlahy, například v garáži. Mezi hlavní funkce této vrstvy patří:
- Roznáší bodové zatížení do větší ploch
- Pokládá se do ní např. systém podlahového vytápění, kdy nanesením vyrovnávací vrstvy (nivelační stěrkou) docílíte požadované rovnosti a výšky
Horní viditelná vrstva, která může být tvořena různými materiály, od parket a dřevěných prken, až po koberec nebo plovoucí podlahu. Tvoří výsledný vzhled podlahy.
Životnost podlahy je závislá na několika faktorech. Záleží samozřejmě na povrchové úpravě, ale také na kvalitě podkladu. Nosná a vyrovnávací vrstva je nezbytná pro instalaci podlahy a její následné fungování. Pokud je nerovnost podkladu příliš velká, lze podlahu srovnat lokálně nahrubo například cementovým potěrem v potřebné tloušťce.
Podlahové vytápění zvyšuje instalační výšku podlahy:
- Teplovodní podlahové vytápění vyžaduje 90 mm: 29 mm izolace + 16 mm topení + 45 mm potěru
- Systémy elektrického podlahového vytápění umožňují stavební výšku přibližně 65 mm
- Bez vytápění jsou možné tenčí stavební výšky, takže odpadají problémy například s dveřmi
Po instalaci je třeba dodržet specifický plán vytápění, ve kterém se rozběhnou různé fáze vytápění s teplotou průtoku a dobou vytápění, aby byla podlaha v zamýšleném čase připravena k pokládce.
Při výstavbě betonových stropů je důležité zajistit jejich rovnost a hladkost. K tomu se používá vyrovnávací vrstva, která se nanáší na povrch betonu. Tato vrstva slouží k vyrovnání nepravidelností a nerovností a zajišťuje tak dokonalý povrch pro další úpravy, jako je pokládka podlahových krytin nebo dlažebních obkladů. Jako alternativu k vyrovnávací vrstvě lze použít plovoucí potěr. V tomto případě se na minerální podkladní vrstvu položí parozábrana proti vlhkosti. Ta se doplní tepelně-izolační nebo akustickou izolací. Před pokládkou potěru je třeba na stěny připevnit dilatační pásku, která zajistí zvukové oddělení potěru a podlahové krytiny od stěn. Poté se položí potěr.
Pro dobrý výsledek
Ačkoli vrstva potěru není ve výsledné podlahové ploše viditelná, je při jeho pokládce velmi důležité dodržovat výrobcem určený poměr vody a suché směsi. I malé rozdíly mohou později vést ke vzniku trhlin.
Jelikož se jedná o tekuté směsi, je třeba přesně vypočítat plochy a velmi dobře naplánovat plynulý proces nanášení potěru.
Potěry musí vždy dobře vytvrdnout, aby se na ně mohly nanášet další vrstvy. Anhydritový potěr schne přibližně 3krát rychleji než cementový potěr, což urychluje pracovní postup.
