DODATEČNÁ INSTALACE PODLAHOVÉHO VYTÁPĚNÍ
Rekonstrukce podlahy a instalace podlahového vytápění
Při rekonstrukci podlahové krytiny u koupelen a kuchyní stojíme často také před otázkou, zda přidat podlahové vytápění, které zvýší komfort užívání. Co přesně takový krok navíc znamená? Proč by se u rekonstrukce podlah koupelen měla vždy používat hydroizolace i pro vlhkost „shora“ a jaké produkty se při této práci v čase nejlépe osvědčily?

Jako u každé rekonstrukce podlahy je nutné nejprve zvážit, zda je možné zvýšit mocnost podlahového souvrství, nebo bude třeba odstranit více vrstev, abychom s finální výškou nové krytiny nepřekročili výšku té stávající. V každém případě instalace elektrického podlahového vytápění zvedne výšku podlahy zhruba o 5-6 mm.

Demontáž stávající podlahy

Pokud chceme do skladby rekonstruované podlahy přidat elektrické topné kabely, musíme vždy demontovat stávající krytinu až na vrstvu, která je pevná a soudržná. Podlahové vytápění lze aplikovat i na starou keramickou dlažbu, která je soudržná a dobře přilepená. Aby byl povrch připravený na pokládku podlahového topení, je třeba jej zbavit prachu průmyslovým vysavačem, který vytáhne nečistoty i z mikrodutinek a pórů tak, aby následně došlo k maximálnímu možnému přichycení nových vrstev. Takto připravený podklad je nutné v případě savých podkladů napenetrovat. U těch hladkých a nesavých, pak můžeme aplikovat kontaktní můstek, který zvýší přilnavost. Cemix nabízí například speciální penetraci pod samonivelační stěrky, která zajistí maximální možnou přilnavost k podkladu a lepší rozliv. 

Jakmile máme připravený, očištěný a napenetrovaný povrch, položíme kabely podlahového vytápění a zalijeme je samonivelační stěrkou. Lité materiály obecně mnohem lépe spolupracují s podlahovým vytápěním všeho druhu, a to díky tomu, že dokonale obtečou každý záhyb a zlepšují tak přenos tepla. 

V praxi se ale můžeme setkat i tím, že se při rekonstrukci pokládají kabely do vrstvy lepidla, po zaschnutí se přestěrkují další vrstvou lepidla, do které se už rovnou ukládá dlažba. Takové řešení může výrazně zhoršit uživatelské vlastnosti, zejména kvůli nedostatečnému přenosu tepla. Při stěrkování lepidlem se také nedosáhne takové rovinnosti jako při vylití samonivelační stěrkou. A právě rovinnost je velmi důležitá, hlavně při velkých formátech dlažby, které jsou v dnešní době moderní.

Jak aplikovat samonivelační stěrku

Stejně jako při aplikaci podlahového potěru, je vhodné také při vylévání samonivelační stěrky použít obvodové pásky pro oddilatování stěrky od svislých nosných konstrukcí, aby se zamezilo vzniku akustických mostů. A stejně jako u potěrů, je možné při výběru samonivelační stěrky sáhnout buď po té cementové, která je odolnější a má i větší odolnost proti obrusu, na druhou stranu díky miskové deformaci nesnese nesoudržný podklad a častěji praská. Nebo po té anhydritové (sádrové), která se obecně pro rekonstrukce používá nejčastěji, a to právě z důvodu nenáročnosti na soudržnost podkladu (při použití vhodného kontaktního můstku snese například i zbytky lepidla po odstranění staré podlahové krytiny). 

Cemix má ve svém portfoliu na výběr anhydritové stěrky a také několik cementových, které mají speciální odolnost proti obrusu. Je tak možné je ponechat i jako finální vrstvu podlahy. Pro lepší čistitelnost se ale doporučuje je nalakovat. 

Při řešení rekonstrukcí podlah zejména do industriálně laděných interiérů, je třeba ale dbát na správné zakončení u stěny, aby do skladby podlahy nevnikala vlhkost. A to buď trvale pružnými tmely, které ale mají omezenou životnost a je tedy pravděpodobné, že je bude třeba častěji obnovovat, nebo můžeme použít speciálními přípravky, které jsou ale poměrně finančně náročné (jejich cena se pohybuje od 2 500 Kč/m2).

Hydroizolace proti vlhkosti shora

Na vyzrálou samonivelační stěrku by se v koupelnách a všude tam, kde se počítá se stříkající vodou, měla aplikovat hydroizolace, která chrání skladbu podlahy před vodou shora. Nemá tedy nic společného s hydroizolací, která je u podlahy založené na terénu v souvrství níže a chrání stavbu před vzlínající vlhkostí odspodu. Záleží samozřejmě na tom, jakou samonivelační stěrku použijeme. Samonivelační stěrky na bázi cementu mají dobrou snášenlivost vlhkosti, anhydrit je na tom už hůře, protože při trvalejším vystavení vlhkosti měkne a degraduje. Aplikace již zmíněné hydroizolace ho ale i v koupelně dokáže bezpečně ochránit a není tak třeba se jeho aplikace v této místnosti bát. Absolutně nevhodné je však použití anhydritu do bazénu a v jeho bezprostředním okolí.

Na finálně připravený podklad s instalovaným podlahovým vytápěním nezbývá než položit vybranou podlahovou krytinu a máme hotovo!